Vytváření konstrukce modelu (díly, materiály, zvážení, zda nějaký díl bude samostatný nebo součástí karoserie) je otázkou kompromisu, subjektivního vnímání konstruktéra, ale také otázkou finanční. Současně je potřeba model navrhnout tak, aby bylo vůbec možné ho vyrobit (a smontovat).V prvním díle jsme si ukázali, jak z reálného auta získáme 3D sken. Dnes se podíváme na to, co se s těmito daty děje dál v počítači a proč nestačí reálné auto v programu jednoduše „zmenšit“.
Od bodové sítě k plochám
Data z 3D skeneru získáme ve formě tzv. bodové sítě (nejčastěji ve formátu STL). Tato síť drží přesný poměr 1:1 k reálnému vozidlu. Problém je, že samotnou bodovou síť nelze pro potřeby výroby jednoduše zmenšit.
Proto musíme celou síť v počítači nejprve přemodelovat na tzv. plochy. Teprve takto vytvořený plošný 3D model lze přesně zmenšit na požadované měřítko – například 1:43.
Optický klam a fyziologie lidského oka
Možná vás překvapí, že kdybychom auto zmenšili matematicky naprosto přesně v poměru 1:43 (včetně tloušťky spár, skel či drobných detailů), výsledek by lidskému oku připadal nepřirozený a nelícoval by s naší představou o skutečném autě.
Kvůli fyziologii lidského vnímání je nutné některé prvky opticky zvýraznit a jiné naopak potlačit. Konstruktér tak musí model jemně vyladit, aby finální vjem z miniatury plně odpovídal charakteru a proporcím reálné předlohy.
Konstrukce: Hledání dokonalého kompromisu
Vytvoření samotné konstrukce modelu – tedy rozhodnutí, které díly budou samostatné, které zůstanou součástí karoserie a z jakých materiálů budou vyrobitelné – je velká alchymie. Jde o průnik:
-
subjektivního citu a zkušeností konstruktéra,
-
výrobních a montážních možností,
-
a v neposlední řadě rozpočtu.
Model musí být navržen tak, aby šel fyzicky vyrobit, nalakovat a dále bez problémů složit.
První fyzický vzorek
Jakmile je konstrukce v počítači hotová, přichází čas na ověření v praxi. Vyrobíme první ruční vzorek z plastu – buď 3D tiskem nebo frézováním.
Na tomto prototypu si ověříme, jak model působí naživo a zda do sebe všechny díly perfektně zapadají. Podle výsledků provedeme finální úpravy a teprve poté dáváme zelenou další fázi výroby.
V příštím díle se podíváme na to, jak vznikají formy pro casting a zinkové odlitky.